Panduři – ozbrojení osobní strážci
Ozbrojení osobní strážci ve službách uherských aristokratů byli maďarsky označováni jako panduři. V 17. a 18. století byli osobními strážci především chorvatských šlechticů v historickém regionu Slavonie a příslušníky rakouské vojenské jednotky ve slezských válkách.
V této době panduři střežili hranici Habsburské monarchie s Osmanskou říší. Jednotky pandurů tvořili tehdy většinou Chorvaté, Rumuni, Maďaři a Srbové.
V Maďarsku, Chorvatsku, Srbsku nebo Valašsku zastávali panduři službu policejní ochrany. V Srbsku se dokonce výraz „pandur“ užívá dodnes jako negativní označení policistů.
Trenck zakládá sbor pandurů
Trenckův dobrovolnický sbor tvořili m.j. kriminálníci a trestanci, naverbovaní baronem Trenckem přímo z vězení. Převážně ale ve sboru sloužili obyvatelé vesnic, kde měl Trenck své panství (chorvatské vesnice Pakrac, Nuštar, Brestovac a území kolem Osijeka). Tato část Chorvatska byla 150 let pod tureckou nadvládou a tehdy teprve krátce součástí Habsburské monarchie. Panduři připomínali svým zjevem Turky, neboť byli vybaveni jak oděvem, tak i zbraněmi po vzoru tureckého vojska.
Dědictví turecké nadvlády
Panduři nosili turecké ručnice, šavle na řemeni, různé druhy pistolí a dlouhé dýky, tzv. „jatagany“. Baron Trenck spatřoval v tomto neobvyklém vojenském vybavení přednost, neboť panduři působili na své protivníky psychologicky už svým vzezřením.
Sboru pandurů předcházela pověst neobyčejné krutosti a touhy po kořisti.
Pro jejich červené dlouhé pláště s kapucou se jim přezdívalo „červení kapucíni“.
Zdroj: wikipedie, http://de.wikipedia.org/wiki/Panduren
