Město na česko-bavorské hranici v 18. století
Jako mnoho dalších měst na důležitých obchodních a vojenských cestách, netěžilo ze své polohy ani město Waldmünchen pouze výhody. Znovu a znovu bylo toto město jako průchozí místo pro přátele i nepřátele zatahováno do válečných konfliktů.
15. září 1742 stáli panduři před branami Waldmünchenu
Jejich vůdce Trenck byl císařovnou Marií Terezií jmenován plukovníkem a se svým sborem pandurů podléhal velení polního maršála Khevenhüllera, vrchního velitele císařských vojsk ve Válce o dědictví rakouské.
Válku inicioval roku 1740 bavorský kurfiřt Karel Albrecht von Wittelsbach, který by býval měl jako syn rakouské císařské dcery sám nárok na německou a rakouskou císařskou korunu, kdyby císař Karel VI. nevydal roku 1713 nový habsburský zákon, tzv. „ Pragmatickou sankci“, v němž bylo poprvé ustanoveno pro případ vymření mužské linie Habsburků nástupnictví linie ženské. Tím umožnil své tehdy teprve 23-leté dceři Marii Terezii následnictví trůnu.
50 zlatých dukátů zachránilo město před zkázou
Na válečném tažení Bavorskem dorazil Trenck se svými pandury do Waldmünchenu po dobytí měst Plattling, Deggendorf, Mainburg, Reichenhall, Tölz, Fürstenfeldbruck a také Mnichova. Sousední město Cham panduři vydrancovali a vypálili, Waldmünchen ušetřili po zaplacení 50 zlatých dukátů.
Stejnou částku musel zaplatit i farář a nedaleká obec Gleißenberg a jako výkupné za ženu uprchlého komořího města Kerna dalších 400 guldenů.
Tři dny byl ubytován velitel pandurů v hostinci U pošty, než Waldmünchen zase opustil.
